Videohry zaznamenaly v posledních patnácti letech velmi rychlý rozvoj a aktuálně se řadí k nejrychleji rostoucím odvětvím zábavního průmyslu. Jejich historie je ale mnohem delší a úplné prvopočátky her sahají až do padesátých let minulého století. Není naším cílem poskytnout vám na tomto místě komplexní a vyčerpávající pohled do historie videoher, to by byl úkol pro speciální knihu. Alespoň rámcový pohled vám ale může napovědět, z jakých kořenů dnešní hry vycházejí.

O tom, která hra si může připsat titul první videohry historie, není úplně jasno. Někteří považují za první hru Tennis for Two – vynález amerického fyzika Williama Higinbothama z roku 1958, který se zobrazoval na displeji osciloskopu. Dalším kandidátem na tento titul je hra SpaceWar!, kterou v roce 1961 naprogramoval další americký vědec, Steve Russell. Ani jedna z her ale nebyla určena pro veřejnost a šlo spíše o drobné experimenty. Třetím často zmiňovaným kandidátem na první hru vůbec je tak až hra Computer Space z roku 1971. Tu její tvůrci Nolan Bushnell a Ted Dabney již předvedli veřejnosti v podobě 1500 herních automatů, což z ní udělalo s jistotou první komerčně vydanou hru v historii. Krátce po hře Computer Space vyšly další legendární herní automaty jako PONG (1972), Space Invaders (1978), Asteroids (1979) a konečně dodnes známý Pac-Man (1980).

Vedle herních automatů, které byly vzhledem ke svým rozměrům a ceně určeny hlavně pro veřejná místa, se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začaly prosazovat i domácí herní systémy. Nejznámější herní konzolí tohoto období se stal přístroj Atari 2600. Firma Atari dokázala prodat skoro 30 miliónů kusů této konzole, na kterou vyšla řada her, jež později definovaly vlastní herní žánry. Za všechny uveďme například Pitfall!, Missile Command nebo River Raid. Začátkem osmdesátých let pak zažíval herní průmysl velký rozmach, začaly vznikat první nezávislé herní firmy (tzn. ty, které nevyráběly vlastní herní přístroje, ale jen hry) jako Activision nebo Electronic Arts a velkou popularitu v té době získávaly i herní počítače jako Commodore 64, Sinclair ZX-81 nebo ZX Spectrum. Některé z těchto počítačů se přes železnou oponu dostaly i do tehdejšího ČSSR, kde byla ale jinak v osmdesátých letech herní scéna záležitostí několika málo počítačových nadšenců.

V roce 1983 ale přišel poměrně zásadní zlom v podobě takzvaného „krachu herního průmyslu“. Do problémů se kvůli svému hospodaření dostala především firma Atari a další na ní napojené společnosti. To otevřelo na západní trhy cestu japonským herním firmám, konkrétně společnosti Nintendo, která v roce 1985 uvedla na trh svou novou herní konzoli NES, a firmě SEGA s jejím přístrojem Master System. Zejména konzole od Nintenda zaznamenala obrovský úspěch (přes 60 miliónů prodaných kusů) a na přelomu 80. a 90.let dala vzniknout svému nástupci – SuperNES. Proti němu konkureční SEGA postavila konzoli Mega Drive, která uspěla o poznání více než její předchůdce. Obě konzole se mezi hráči proslavily především hrami se svými „maskoty“ – Mariem a Sonicem. Obě postavičky jsou mezi hráči známy dodnes a patří mezi nejznámější herní hrdiny historie. Ve stejné době jako SNES a Mega Drive zažívaly rozmach i nové herní počítače od firem Atari a Commodore (Amiga). Tyto počítače se těsně po sametové revoluci začaly postupně dostávat do Československa, kde společně se staršími, ale cenově mnohem dostupnějšími, herními počítači předchozí generace, našly první nadšené příznivce.

Devadesátá léta přišla s dalším rozmachem herního byznysu. Na trh se dostala celá řada nových herních konzolí, které nebyly vzájemně kompatibilní a snažily se získat si hráče právě na svou stranu. Počínaje neúspěšnými přístroji jako Atari Jaguar, 3DO, Sega Saturn přes úspěšné Nintendo 64 až po legendární Sony PlayStation, všechny tyto konzole svým způsobem určily budoucí ráz herního průmyslu. Hry jak o Tomb Raider, Final Fantasy VII, The Legend of Zelda: Octarina of Time nebo Shenmue patří do zlatého fondu videoher. V devadesátých letech nastal také soumrak specializovaných herních počítačů a na jejich místo se začalo prosazovat univerzální PC s platformami MS-DOS a později i Windows 95. Pro PC vznikly v té době legendární hry jako Civilization (1991), Dune 2 (1992), DOOM (1993) nebo UFO: Enemy Unknown (1994). V druhé polovině 90. let se pak hraní na PC dočkalo dalšího zlomu v podobě takzvaných 3D karet, tedy zařízení v počítači, která se specializovala na zobrazování 3D grafiky. Technická kvalita her tedy značně vzrostla, což dalo vzniknout řadě skvěle hodnocených her jako System Shock 2 (1999) nebo Half-Life (1988). V roce 1998 se pak o slovo přihlásila i nová generace herních konzolí ve složení Sony PlayStation 2 a Nintendo GameCube, k níž se o tři roky později přidal ještě Microsoft Xbox. PlayStation 2 byla z této generace nejúspěšnější a dodnes platí za nejprodávanější herní konzoli všech dob. V roce 2004 se ale začala prosazovat další konzolová generace v podobě Nintenda Wii, PlayStationu 3 a Xboxu 360, která starší přístroje v současné době již definitivně nahradila.